BROŽÍKOVÁ Galéria | KGB - KLUB GERIATRICKÉHO BRATSVA

KLIKNI NA HNEDÉ TITULKY HORE

Poznámka: Zobrazenie posledne pridanej kolekcie je dostupné kliknutím na titul v záhlaví stránky

GALÉRIA "SUCHÉ VAZBY" autorky Ludmily BROŽÍKOVEJ

Ludmila Brožíková Otvíráme naši první galerii v Jasmínové čajovně

Vážení a milí, mnozí z nás se ke svým výrazným zálibám dostanou až velkou, mnohaletou oklikou, mnohdy ji jenom tuší, ale neměli příležitost ji projevit. Nejinak tomu bylo u mne. Geny po několika předcích tu byly, ale chybělo to podstatné. Jistě, zdobila jsem byt, své okolí i pracoviště trochu nadstandardně, ale v té době ještě nebyl správný čas na nic z toho, co vlohu k výtvarné práci mohlo teprve rozvinout. Shodou okolností mi po mé čtyřicítce „spadlo“ do klína zaměstnání, nazývané všeobecně „kultura.“ Vtrhla jsem do nové činnosti jako velká voda, netušila jsem do té doby, sešněrována životně důležitými problémy do jiného myšlení, v čem všem mám chuť a schopnost se projevit. Když skončila zákonná lhůta pro tehdy povinné zaměstnání a stát mi přidělil pro nevdovu nedůstojný důchod, nastoupila jsem do známého květinářství jako vazačka květin. Nikdy jsem to předtím neprovozovala, ani mne nenapadlo, že bych se tomu nemohla naučit. Tím se kolo osudu roztočilo naplno.

Vyslali mne na mezinárodní vazačský kurz, zaměřený na aranžování u nás nového trendu suchých vazeb, já si za dva roky udělala svůj živnostenský list – a zbytek toho, co mne doslova ovládlo, uvidíte postupně v našich setkáních. Povím Vám k tomu pokaždé pár přibližujících slov, jak takové věci vznikají. Jako každá, i tahle záliba si žádá své. Každý nemůže být dobrým kuchařem, mašinfírou, zahradníkem, chirurgem, učitelem. Tady musíte mít cit pro barvy, materiál, umístění v daném prostoru a řadu dalších hledisek. A fantazii, tu především. Mne tvorba postupně naučila vnímat i vůně těch kdysi živých rostlin, ctít zákony přírody, vzájemnému souladu použitých materiálů. A jako svým kloboukům, i těch suchým vazbám jsem začala dávat jména. Téměř ke každé vazbě se dočkáte aspoň malého vysvětlení, připodotknutí. Měla bych velkou radost, kdyby ve Vás po shlédnutí aspoň některých aranžmá zůstal pocit radosti z té naší společné chvíle. Mně tvorba pomohla z mnoha obtížných situací, stala se doslova lékem.

Slíbila jsem aspoň malé nakouknutí za oponu té zajímavé tvorby. Nejde totiž při konečném výsledku jen o květiny, o své se přihlásí mušle, kamínky, mechy všech druhů, stromová kůra, různý textil, bižuterní prvky, samorosty, mohla bych ještě dlouho vyjmenovávat. Mnohé z toho, co je denně kolem nás - a už to ani nevnímáme. Aby se s materiálem dalo pracovat a především dlouho vydržel, musí jednotlivé kousky někdo třeba na opačném konci zeměkoule najít, zpracovat, napustit tím a oním, obarvit, přesně usušit, nařezat do patřičných tvarů, mnohdy je ještě vytvořit. Víte sami, že sebekrásnější růže, kopretina, fialka za pár dní zvadne, ztratí barvu. Ti, co tenhle obor dovedli k dokonalosti, museli nejdřív ty polotovary připravit tak, aby v konečném efektu byly tím, co postupně ukážeme.

Mnozí z Vás po shlédnutí některých ukázek budou už možná přírodou procházet s jiným pohledem, vidět to, co předtím nevnímali jako něco zvláštního. A přinesou si ty poklady domů. Najdou pro ně uplatnění na svých chatách, chalupách, verandách, balkonech. Objeví pro své volné chvíle nové hobby. Moc bych Vám to přála!

Pojďme tedy ke našim vystaveným kouskům, naučíme se je znát krok po kroku.

Ztvárnění číslo 13 – „Alpaka s hortenzií“ ve velikosti 106x34 cm měla od začátku zvláštní osud.Materiál,

naskládaný dodavatelskou firmou do nízké krabice, nedával mnoho prostoru k představám, co by z té zvláštní, nesourodé náplně mohlo vzniknout. Nejvíc mne znejistil půlmetrový neopracovaný kus kůry z neznámého stromu, snad to byl korkovník. Par cáry nějakých lišejníků. Vrásky na mém čele udělaly dlouhé, ani centimetr široké nařezané světlešedé kousky z nějakého dřeva, zkroucené, aby se - příliš dlouhé - vešly dospod pod ostatní věci. Chvíli jsem dokonce zalitovala vysoké částky, zaplacené za tuto objednávku. Barvy byly vesměs mdlé, jakoby věkovité, uschlé květy na hnědo nabarvených hortenziích bylo nutno vzkřísit několikanásobným napařením, skoro všechno na mne působilo jako „šedivá myš.“ Teprve, když mi náplň připomněla život - i v něm člověk skrytou krásu druhých odkrývá až po čase velké trpělivosti - jsem věděla, že z tohohle „nechtěného dítěte“ bude něco, co mne natrvalo okouzlí. Náplň si žádala o spolupráci, rozvinutí nápadů. Nějak samovolně jsem sáhla po krabici s barevnými spreji a v ruce mi zůstal stříbrný. A pak už to šlo jako po drátku. Vazba potřebuje v celkovém provedení prostor, hodně prostoru, aby vynikla, ale je výlučná, elegantní, přitom střízlivá a přece romantická. Spojilo se v ní pár exotických listů, květy barevné hortenzie, něžné růže, pár drobností z žánrově jiné krabice – a především těch pár, na první pohled problematických světlešedých hoblin. Probouzí ve Vás klid? Pak jsem šťastná. Pro mne se tahle vazba stala tou, jejíhož prodeje dodnes hluboce, nenapravitelně lituji.

Další aranžmá má číslo 22 – „Romantické zamyšlení“ ( rozměry 38x35x25 cm) je výsledkem mého

prohrabování se tehdejšími nesčetnými krabicemi. Ve výloze s bytovými doplňky mne zaujala keramická mísa a doma už to bylo jen jako tichá rozprávka. Dokonce jsem kvůli jejímu celkovému výrazu zlikvidovala jedny své perličky, vazba si prostě neobvyklé zvýraznění žádala. A jejich křehká krása se kouzelně snoubila nejen s růžemi, ale i dřevem samorostu, houbami, vyrostlými a sušenými bůhvíkde za mořem. Nechala jsem se vést zjitřenou představivostí. Dodnes je mým „miláčkem“, neodloučila bych se od ní, nevím, co bych z bytu v případě potřebnosti prodala, ji ne. Něčím neobvyklým k mé duši hovoří.

Dnešní poslední ukázkou je vazba číslo 24, nazvaná „Zátiší se želvou“ (42x23). Také patří k mým

zamilovaným. Ale jako kdysi v případě „Alpaky“, přišla na peněženku nouze a musela jsem ji prodat. Kdykoliv se na její fotografii podívám, vím, kde jsem našla nádherný kamínek, odpovídající celkové barevnosti, zalituji, že z trhu zmizel dodavatel neopakovatelných košíků, i další komponenty bych v dnešní nabídce zkomercionalizovaného ochodu těžko sháněla. Přesto mám představu, že bych se o něco takového měla, v jiné replice, ještě jednou pokusit. Vyzkoušet, zda invence ještě neodešly do nenávratna stárnoucí paměti. Jedno místečko v mém bytě by něco právě takového potřebovalo.

Už jste dopili svůj čaj? Já dnes k tomu povídání popíjela opravdový jasmínový čaj, dovezený na náš trh odněkud z Ásie. Byl chutný, voňavý, inspirující, stylový. V průběhu našich mini-vernisáží náš čekají i každodenní drobnosti, ale na začátek jsem nemohla nabídnout než ty, mému srdci pořád milé. Mějte se hezky do příštího setkání!

Ludmila Brožíková

D r u h é s e t k á n í n a d a r a n ž e m i

Dnes jsem vybrala májové, jarní téma. Povíme si pár slov o dívce, muži a něžnosti, jež k sobě patří, v měsíci lásky dvojnásob.

Vazbu číslo 28 jsem nazvala „D í v k a“ ( výška aranže je 78 cm).

Lidské stvoření před rozpukem ženství je v našich představách něco jemného, vzdušného, možná až éterického, vzbuzuje obrázky něžných květů, motýlů, jarní trávy, dívání se do nebe, procházky lesem. K něčemu snovému patří podle mne i nedočkavě se chvějící křídla motýlů. Chvíle ticha, kdy mluví srdce. Mne k téhle vazbě přivedla strohá, moderní, štíhlá váza, a materiál, který jsem v té době měla po ruce. Výrobce aranžovacích potřeb se postaral o křehké hlavičky květů, možná kdysi kopretin, jimž otrhal okvětní lístky, pak podle zvláštní technologie usušil a obarvil. V mých představách ty kuličky nahradily neposedné sny, spěchající někam daleko, do neskutečna, všechen použitý materiál směřuje vysoko, do nádherně mladého očekávání příštích, nezapomenutelných prožitků. Z vycházky do luk jsem přinesla kytici drobného plevele, kterému se dostalo postříkání zeleným sprejem. Vazba tím získala na křehkosti. Skoro nehmotnosti. Jen rozřezané, zvlněné konce nějakého tropického stvolu naznačovaly silnou vůli splnit své odvážné sny. Vazba okouzlila temperamentního Itala, opatrně ji nakládal do svého „sporťáku“.

Pár tvoří samozřejmě „M u ž.“

Aranžmá vzniklo pod číslem 1, rozměry (78 cm) určily i stejnou výšku jeho protějšku, „Dívky. „Pán tvorstva“ by měl vzbuzovat jistotu, záštitu, atributy, jež bezpečně ženu přitáhnou. Měl by mít ale i vtip, smysl pro humor, neotřelé nápady, neuškodí uměřená dávka galantnosti, perlivost srdečného smíchu, aspoň malý smysl pro sny, jež hodlá během života uskutečnit. Keramická váza pod vazbou slibuje stabilitu, pevné opření se v životních bouřích. Když mne opanoval nápad vytvořit svou představu muže, věděla jsem, že musí být „náš“, zemitý, a přitom mít slovanskou něhu, lišit se od hluku jižních zemí, a přitom případně samozřejmě zapadnout i do jejich bytové architektury, především se odlišit od jižní zaběhané výzdoby s artyčoky a tamními zeměpisnými plody. Nešel mi totiž z hlavy ten první italský kupec. Aranžmá „Muž“ byl za několik krátkých dnů pryč. I on našel svůj nový domov.

Kytice s číslem 3 – „R a n d e z - v o u s.“

Ten nápad přišel nevolán. Dívka, muž, trocha něhy, do toho máj - to se nemůže obejít bez schůzky. Mluvili jsme o tom, že by pán tvorstva neměl postrádat vtip, fantazii, nebát se opustit zaběhané koleje fádních zvyků. Navíc by měl chtít své milé přinést kytku, která s ní bude dlouho, nezvadne, nastěhuje si ji do svého pokojíčku, a kdykoliv se na ni podívá, pohraje si s jejími ústy úsměv. Přivolá vzpomínku na něj. Měl štěstí, našel duši, co pochopila, že tenhle muž nedokáže jít na rande s běžně vázanou květinou, zapojila fantazii - a nebylo široko-daleko dívky, která by se domů po neobvyklé schůzce vracela - jako její kamarádky - s pugétem ve fabrikovaném stříbrném kornoutu a klasicky v těch časech vázanou papírovou mašlí. I její rozměry napovídaly, že se nápadník chtěl předvést - měla délku 90 cm.

Aranžmá číslo 6, s názvem „N ě ž n á,“

vzhledem k názvu i umírněných rozměrů - 22 cm. Sháněla jsem tehdy materiál na něco zcela jiného. Objednavatel chtěl reprezentační aranžmá na ohromení svých návštěv. Bylo to v době dravě rozvíjejícího se kapitalismu po „sametové“ a mně oči klouzaly po nabídce pompézních jednotlivostí. Našla jsem, co si podnikatel žádal, ale pořád jsem měla nejasný pocit, že se mi, snad jako protiklad k té oslňující okázalosti, strašně chce udělat něco malého, jemného, prostého, drobnůstku pro radost. Prošla jsem několik obchodů - a najednou to bylo pohromadě, jako když mávnu kouzelným proutkem. Hezoučký košíček, až z Islandu dovezený specielní mech, usušené, nostalgicky vybledlé plnokvěté karafiáty, připomínající babiččin starodávný, pohodou dýchající pokojík. Jemnost doplnily mnou dobarvené střapečky jemných travin, krabice s mašlemi přímo do ruky vsunula odpovídající barevnou stuhu. I tu „Něžnou“ jsem si představila v ruce zamilovaného mužského. Dopřáli jsme si odpočinkové posezení – copak nás čeká příště? Dočkáte se brzy. Trochu nenápadně se nejdřív zeptám. Kdypak jste svým nejmilejším darovali naposledy nějakou živou květinu?

Ludmila Brožíková Naše třetí schůzka s aranžemi bude sluníčkově žlutá…

Jaro nabralo na síle, přechází uspěchaně k blížícímu se létu, hýří barvami. Vítám Vás k té oslavě života i já s odstíny, jež připomenou odkvetlé louky plné pampelišek, zlatic i narcisek, petrklíčů, blatouchů kolem břehů potoků, žluti, jež nás v mnoha odstínech obklopovala po od-chodu dlouhé, nepříjemné zimy.

Nabídnu Vám tentokrát dvě velké a jednu menší modrožlutou, neobvyklou kytici. O žluti jsme hovořili v úvodu. O něco modřejší, než nebe nad našimi hlavami, jsem si půjčila, abych zvýraznila barvu životadárného slunce, zvýšila kontrast těch dvou nadmíru optimistických barev.

Vazbu číslo 4 jsem nemohla pojmenovat jinak, než „M o d r o ž l u t é s n ě n í.“

Vnučka si v té době daleko od domova zařizovala svůj dívčí pokoj a měla tam dlouhou, nízkou skříňku, která si o něco podobného přímo říkala. Proč tříštit ten prostor drobnostmi, když se kytice, celým svým uspořádáním všech komponentů, mířícících do daleka, přímo nabízela? Osmdesátšest centimetrů celkové délky aranže jí mimo něhy dodalo i impozantnost. Doutníky, vrtulky i modré středy květin, zbavené okvětí obstaraly krabice mých aranžérských potřeb, zbytek bylo dílem použitého mého žlutého a tmavomodrého spreje, stejně obarvených „nůsků“ z mé podzimní vycházky, a především, veliký kus nádherně žlutého přírodního, hrubě tkaného plátna. Ten určil celkové pojetí. Aby držel tvar, musela jsem ho silně naškrobit a ještě postříkat matovým lakem, aby si až do konce svého bytí podržel tvar, který si vazba přímo žádala. Exotiku obstaral ježatý plod jižního artyčoku a dvě koule z přírodního materiálu na dřevěném držátku. Bůhví, čí ruce jej někde ve vzdálené, exotické zemi, dělaly? Kdykoliv jsem se na vazbu podívala, obestřel mne klid, vnitřní harmonie.

I aranžmá v pořadí naší prohlídky s číslem 5 a názvem „D y c h t i v o s t“ ( 65 cm délky)

jsem tehdy vytvářela pro svou další vnučku. Dívka, teprve se nesměle klubající do podoby slečny představovala otevřenost, zvědavost na vše nové, ale především mladistvou, přirozenou dychtivost s dosud nepřekonaným nádechem studu. Materiál téměř stejný jako na předchozí vazbě, ale bez dominujících doutníků změnil celkové uspořádání do jemné podoby, odpovídající teprve se rozvíjejícímu lidskému poupěti.

Ke třetí, rovněž úctyhodně velké (80 cm), s číslem 2 a pojmenováním „K y t i c e s k o r á l y“, jsem přišla čirou náhodou. Moje

známá se zmínila své zaměstnavatelce, že drobnost, jež zdobí její pracovní stůl, jsem dělala já. Najednou z toho byl rychloběžný film. Protože si právě znovu a nově zařizovali byt, dominovala v něm už modrá a žlutá, tak co pověsit na stěnu místo obrazu, který se už dávno okoukal a do avantgardně zařízeného pokoje se nehodil? Modrožlutá kytice velikosti, jež na zdi nezanikne. Až na ty mnou nasprejované žluté trávy pocházelo tentokrát vše z cizokrajných krabic, kde věcmi, jak materiál zpracovat, usušit, přizdobit, obarvit, se zabývají nejen malé domácí dílny domorodců, ale i mamutí, silně výdělečné podniky. A ty v titulku aranže zmíněné korále? Něčí hbité ruce je zpracovávají z vnitřku rostlin. Vzpomenete si ještě na své pokusy o výrobu dětských píšťalek? Tak ta bílá, měkká, houbovitá hmota uvnitř proutku, jen ve větším provedení, jsou ty uměle vytvářené kuličky. Ke mne doputovaly z velkoobchodu v krabici tak, jak vyrostly, bílé, aranžmá si žádalo žlutou, ke slovu musel přijít zase můj chemický sprej.

Jen malá poznámka na okraj: při takové „práci“ je nutno myslet nejen na soulad materiálu, barev, skloubení přírody s novodobou chemií, pevnosti usušených cizokrajných listů napomoci kvalitním olejem, myslet i na specielní postřik, který vazbu uchrání od všepožírajícího hmyzu.

Je to takové malé čarování. Zkoušení, co vazba „unese“, desetkrát vezmete do prstů jinou součást, než je to takové, co jste chtěli. A pak si k aranži sednete, složíte ruce do klína nebo si jimi podepřete bradu a říkáte si, že tvořit, cokoliv, co slouží k obohacení života, je příjemné. Určitě jej také znáte, člověk tvoří, i když vaří, opravuje auto či natírá zábradlí balkonu.

V í t á m V á s d n e s p o č t v r t é

Tentokrát nás čekají trochu neobvyklá ztvárnění aranží, jež potřebují značnou opatrnost při výběru umístění. Ta nejmenší z nich navíc svádí k představě, že jde o vazbu religiózní, skutečně trochu připomíná moderně pojatý kříž. Nebylo to mým úmyslem, to si jen materiál řekl o své. Máte tím pádem příležitost nechat zapracovat svou představivost, kdyby byla Vaše, kam byste ji pověsili, jak byste ji pojmenovali Vy.

Aranžmá číslo 14 – „T y r k y s o v á r o m a n c e“ (o rozměru 55 cm výšky) nevznikala zprvu l

ehce. Když dorazily od dodavatele dvě krabice s objednanými polotovary, zarazily mne v obou z upraveného lýka přiložené spletené copy s jemnou opalizací směsi barev. Nejdřív se mi myšlenkami prolnula představa velikonoční pomlázky, ale na tu mi připadala ta propletenina příliš exkluzivní, obě totiž měly nenápadný nádech tlumeně pojatého stříbra, smíchaného s těžko definovatelným barevnostním základem. Zkoušela jsem na ni položit kdeco i z jiných krabic, ale pořád to nebylo ono. Navíc jsem si od začátku nedovedla k tomu, co přede mnou leželo, představit běžnou, byť sebekrásnější, ale textilní stuhu. Konečně tu byl nápad. Na dně kartonáže totiž leželo něco, co připomínalo omšelou starou látku, látka to ovšem nebyla. Při bližším zkoumání se z té záhady vyklubalo přírodní pletivo nějakého stromu pod kůrou, které bylo nejdřív vybíleno, následně obarveno do šedomodra a jen tak, cik-cak, doslova roztrháno na jednotlivé kousky a kusy. A po jednom vloženo do různých krabic, podle barvy, jako součást setu. Materiál si nakonec sám řekl o ztvárnění. Bude z toho mašle! Originální, netuctová, zajímavá. Větvičky kulatých „pepřovitých“ plodů bylo nutno nastříkat stříbrnotyrkysovým lakem aby se vazba něčím zvýraznila a doplnila barevný nádech copu, zelené, podlouhlé listy, připomínající nějakou vrbu přilepit zelenou, lícovou stranou dospod a naopak využít jejich tyrkysového spodku. Všechno ostatní už jako by patřilo k sobě zcela samozřejmě. Jen tam mimochodem – umíte si k té hotové aranži představit textilní stuhu z galanterie? Já ne. Všechno, jako v životě, potřebuje své k svému. Tak tohle jsem Vám musela povyprávět k vazbě, nazvané Tyrkysová romance. Visí u mých mladých vedle obrazu Jana Samce, o němž jste už na stránkách KGB možná před časem četli. Sluší jim to dohromady, jsou podobné barevnosti

Teď si vezmeme na „paškál“ vazbu 26, nazvanou „P o k o r a.“ (52x20 cm).

Slovo paškál jsem použila záměrně. Hned vysvětlím, proč. Na dřevěnou úzkou lištu jsem nalepila přírodní, řídké, režné plátno, připomínalo režnou pytlovinu. Od začátku si tahle věc říkala o střídmost, neokázalost. Vyhověla jsem tomu našeptávání. Když pokora, tak opravdu. Vršek vytvořila zase už zmíněná jednoduchá a přitom nadmíru zajímavá přírodnina v téže barvě jako u předchozí práce, a z jiné krabice se nabízely hrozny, vytvořené u výrobce z nějakých nařezaných suchých, tuhých travin, ztvárněné do kuliček. Je na naší fantazii, zda si jejich šedomodré tvary představíme jako sladký základ dobrého vína, vyrostlé na sluncem vyhřáté vinici, nebo pokorně svěšené hlavy hříšníků, čekajících na rozhřešení. Celkové vyznění té práce nenásilně nabízí obě varianty, jemná růže nabízí smír. Už nevím, u koho ta věcička skončila, jen si pamatuji, že z nabídky zájemce bez rozmýšlení sáhl po ní.

Na téhle tvůrčí činnosti jsou nejmilejší právě překvapení, jež Vám některá vazba v konečné podobě připraví. Chcete-li opravdu tvořit, nesmíte používat žádnou „kuchařku“, dopouštět se plagiátství, kopírovat, „opisovat“ od druhých. Přišli byste o to nejkrásnější – o pocit, že jste to ztvárnili sami, nechali mluvit svou duši. Až se sejdeme na páté schůzce, bude řeč o zcela jiných materiálech. Snad Vás zaujmou.

***

Ludmila Brožíková

K o l i k s e n á s s e š l o p o p á t é ?

Naše Jasmínová čajovna se svou zvláštní atmosférou nám dnes dovolí nakouknout zase trochu blíže do „dílny“ interiérových doplňků. Dozvíte se, že při dnešní prohlídce aranží člověk neobchází louky a příkopy podél cest či strání a nevkládá do proutěného košíku zadarmo dary přírody. Ty se hodí svým charakterem a krátkou trvanlivostí do jiných zpracování, do jiných prostor. I k nim se časem dostaneme, protože i práce s nimi je jiná. Takové nám pak pomohou vylepšit prostředí chat, balkonů, starých, historických chalup, prostě tam, kde by exkluzivita těch odlišných byla přímo nevkusem.

Zastavíme se napoprvé u vazby s číslem 10, nazvanou E l e g a n c e. Výška je 48cm. Asi

Vás zarazí podklad aranže. Pokud jste někdy procházeli obchody, kde jsou v nabídce luxusní interiérové doplňky, nepřehlédli jste zřejmě z čistých textilních přírodních materiálů různě zpracované výrobky, které se používají na zámcích, v reprezentačních prostorách či výstavných vilách k sepnutí závěsů vedle záclon, má-li se do bytu pustit plné denní světlo, slunce. Ani jejich cena za kus není lidová, v tom přepychovém provedení se počítá na několik stovek korun za kus. I já je takhle objevila a ve své představivosti si je promítla do aranží. Výlučných, moderních, neobvyklých. Tady bylo nutno proplést dlouhé spletence do kříže, aby vytvořily základ pro ústřední dekoraci. Je nutno pracovat obezřetně, protože kupříkladu usušené, barvené a nevím čím preparované velké listy jsou nesmírně křehké, lámavé. Dodané krabice někdy obsahují islandský tvárný mech, různě barvený od přírodní smetanově bílé až po fialovou, usušené a upravené plody neznámých rostlin, často i na naše poměry až obří barvené makovice. Je na Vás, co uznáte za vhodné spojit do harmonického celku. Tato vazba potřebuje „vzduch“, volný prostor kolem sebe, aby vynikla. Ale vidíte sami, že upoutá oko návštěvníka okamžitě. Je dominantní. Aby roky vydržela bez pohromy, její póry neucpával všudypřítomný prach, dodává jiná firma specielní laky, určené jen pro tyto účely. Nejsou ani trochu laciné, ale zajistí, že se z koupě či dárku takové aranže budete těšit opravdu léta.

I další dekorace bude v podobné barevnosti, z podobných materiálů

- mimochodem, ty netextilní růže se ručně vyrábí

v daleké Číně - a přece bude úplně jiná. Když jsem ji kdysi dokončila, přišla náhodou na návštěvu moje nejmladší vnučka. Gymnazistka, přímo nasáklá moderními a tehdy módními trendy, prostě IN. Vazba ležela na stolku, nechávala jsem hotové věci často „odpočívat“, abych opakovaně postupně zjišťovala, zda už mají vše, co k nim podle mého názoru, patří. Jen tak, mimochodem povídám “ Jak bys´ tohle pojmenovala?“ Spontánně, bez rozmýšlení řekla „No, přece mládí. Je barevná, optimistická, moderní, něco vypovídá o lásce.“ A skutečně. Tahle práce našla své majitele až ve vzdálené liberecké prodejně tehdejšího Díla, v prostorách s uměleckými předměty. Jak mi pak prodavačka vyprávěla, přišli mladí novomanželé, kteří hledali něco k tehdy se prosazujícímu nábytku ze světlého masivu.V mém archivu je tedy tak zařazena – M l á d í, pod číslem 11, výšce 43 cm. A tak si ji dovoluji představit Vám i já.

Dnešní ukázka je z noblesnějších, výrazově neobvyklých vazeb . Nemůžeme se obejít bez zastavení u další z té řady. Je jí Z a h r a d a s p á v e m . Má číslo 23, rozměry 40x30, s přesahujícími travinami celkem 57 cm.

Musíte mít dobrého známého truhláře, který podklad podle Vašich plánů připraví. Tady udělal bílou laminovanou desku, jejíž střed jsem vyplnila zlatavým textilním řetězem z výše uvedené zahraniční provenience, a vše ostatní už mluví samo za sebe. Protože řetěz, jako pohádková fontána, ale i šišky jsou zlaté, musí ztlumit ten třpyt jemné růže, především však pět velkých, cizokrajných listů, vložených do aranžmá spodní, jemně chloupkovitou, sametovou stranou navrch. Vypadají jako jemně sežnutý mechový trávník. Jako byste obcházeli na oslavu připravený zámek, zastíní Vám pohled na plochu trsy vysokých, úzkých trav, a nezbytný klenot pohádkové zámecké zahrady – důstojně si vykračující páv. Že ztratil jedno ze svých opalizujících, nádherných per? Dobře, že se tak stalo. Co by tak trefně doplnilo celkovou pohádkovou představu pro romantické duše? Tohle aranžmá doplní především sbírku starého, krásného porcelánu, starobylých sklenek, nebo sbírku uměleckých maličkostí po našich předcích nebo z našich návštěv různých starožitnictví. Je to věcička pro romantiky.

Až se sejdeme po šesté, přiblížíme si pomalu blížící se léto. Těším se na Vás.

Ludmila Brožíková

Vítám Vás v naší Jasmínové čajovně pošesté…

Bílé poledne

Jak v plameni se bělá mateřídouška, vřes, jako by naše čela popelem sypal dnes.

Krajino bez nebes, v kterých jsi uhořela, jak v plameni se bělá – mateřídouška, vřes.

A srdce rozechvělá, jež živý neunes, se rozpadají dnes jak z loňska mrtvá včela

A nad nimi se bělá – mateřídouška, vřes…

Promiňte mi těch pár slov básníka – to jen naše dnešní téma mne zavedlo do vzrostlých trav,zarostlých chodníčků, mezi vůně, divy a zázraky přírody nadcházejícího léta. Toho léta, v němž se vše živé vyloupne do krásy, plnosti, zralosti, bude nám mámit hlavy a pozvedat oči k obloze. K mráčkům, motýlům, ptactvu, slunci. Třeba i k snům, vzpomínkám a naději.

Sesedneme se tentokrát do kruhu, abychom ze všech stran viděli na každou travičku, květ, lístek i ulitu, na jejich snášenlivost mezi sebou (někdy by jí bylo i nám, lidem, moooc zapotřebí).

První z nich bude S r p n o v é s v í t á n í s číslem 9, o rozměrech 26x24 cm.

Když jsem v přítmí dodavatelovy dodávky zahlédla teplou barvu košíku, tak akorát do ruky,

neváhala jsem se pro něj vylézt přes krabice a bedýnky i svázané koše. Bylo totiž opravdu zrovna léto a já v té optimistické barvě viděla něco radostného. Navíc byl jediný! To velké žluté střapaté je barvený květ artyčoku, dva výrazné květy v popředí něčí ruce vyrobily z kukuřičného šustí, kulaté tmavě zelené lístky, přepadávající přes okraj, jsou mírně vonící listy blahovičníku, žluté a světlounce zelené šištice travin asi znáte ze svých procházek loukami, škebličky připomenou dovolenou u moře, a skoro věčnou trvanlivost připravila větvičkám, připomínajícím šlechtěný asparágus, zase nezbytná chemie. A zbývající žluť jsem dodala prozaickou plechovkou sprejů já. Hotový košík mi připadal svěže ranní, veselý a přítulný. Skoro jsem si k němu představila vlahou rosu probouzejícího se dne. A košík? Jako nezvyklý dárek někomu, koho máme rádi.

I druhý, velký koš je plný barev jež k sobě ladí, dobře se spolu snáší, jedna druhou téměř objímá. Drobná květenství zvláštní modři připomínají skromné pomněnky, zjemňují mohutnost koše, je jim dobře v sousedství lesních kapradin. I ten zajímavý koš jako by někdo vyráběl z exotických materiálů právě pro veselé, letní aranžmá. Nazvala jsem ho, jak jinak,

L e t n í o d p o l e d n e. Dostalo číslo 8. Skoro bychom řekli srpnové. A rozměry? 44 x 46 cm.

Máte představu, kam byste ho umístili?

Třetí vazba - K d y ž r o z d á v á z a h r a d a - s číslem 58 a o rozměrech 70 x 57 cm

nás vrátí do našich zeměpisných šířek. Mé známé zůstala po zemřelém tatínkovi zahrada. Nedokázala ji prodat, viděla pořád sehnutá záda obou rodičů nad záhony, péči o květiny, radost nad každoroční vlastní úrodou. A nechat vyrostlé květiny sežehnout jen tak mrazem a nechat zapadat sněhem, jí připadalo smutné. Známe se dlouho, tak přišel nápad. Já jí ty památeční květiny, trávy i slaměnky zpracuji tak, aby měla své milé staroušky u sebe, doma. Někde v té zahradní kůlně se pomalu rozpadal starý košík, ucho jsem musela uříznout a vyhodit, koš měl původně jako velkou ažůru nevypletená velká oka, zdobící koš po celém obvodu. Trouchnivějící zbytek těch velkých „okýnek“ bylo nutno polepit podobnými proutky, prostě pozáplatovat, místy díry doslova „zadrátovat,“ zamaskovat ty zásahy záchranné práce textilní hrubou stuhou. V místě, kde své dílo zkázy vykonal nenapravitelně nějaký dřevokazný brouk a nešlo ničím nahradit, našla uplatnění mašle. Vazba spolykala v konečné fázi neuvěřitelnou spoustu ochranného matového laku, který musel proniknout i dovnitř aranže, aby se všelijací broučci a moli neměli na čem v moderně zařízeném bytě pást. Aby květiny udržely napořád své určené místo, bylo nutno spodek koše vyplnit koupenými „cihlami“ specielní hmoty, a každičký stonek zapravit do té pěnové zvláštní hmoty (říká se jí odborně OASIS) kapkou rozpálené tavné tyčinky z aranžérské pistole. Ta jej tam upevní bezpečně napořád.

Zase jsme se posunuli kousek dál, budeme pracovat i s jinými materiály, ráda Vám o nich příště povyprávím. Mějte se zatím hezky.

S e d m i č k a j e k r á s n é č í s l o ….

Kam mizí sny

Jdu do ztrát a nálezů

a říkám – ztratil se mi sen.

Pán se na mne podívá

a vidím, že je překvapen.

Snad deštník, prsten nebo štěně

či kufr – to se stává,

to tady máme dnes a denně

až z toho občas bolí hlava.

Sen nemají – a tak odcházím.

Nechám si nový v noci zdát.

Přece mne ale zamrazí –

kam mizí mé sny

přál bych jednou znát.

Ano, každý z nás má občas sny. Krásné i bláznivé, smutné i veselé, za některými šel by světa kraj. Ale sny nejsou jen mámení našich zjitřených smyslů, jsou i sny, které vyrostou nenápadně jako žlutá pampeliška, léčivý kostival, či tichá, vonící fialka. Jsou ovšem i sny, v nichž bychom se občas strašně rádi zatoulali do exotických zemí, vyměnili naše zelené, šťavnaté louky za vyprahlý písek dun a všechno to, co se nám už okoukalo, zevšednělo, směnili za osahání něčeho, co voní dálkami, tajemstvím, dráždivostí.

Dovedou být takovými i některé vazby. Díváte se na ně jako na pohádku z Aladinových příběhů - tohle a tohle, támhleto, kde to roste, a tohle tak vyrostlo bez zásahu lidské ruky?

Ano, i já prožívala něco podobného, horečně brala do rukou ty divy přírody a fantazie výrobců, nevěřícně sledovala, jak z nich roste aranžmá, zcela jiné, než na jaké jsem byla dosud zvyklá. Opravdu je na světě všechno jednou poprvé.

Tak se zrodila vazba číslo 16 s názvem M a r t i n i q u e o rozměrech 77 x 43 cm.

I její vznik byl podložen cizím sněním. Moje známá jela na návštěvu k přátelům do NSR, kteří objíždí o svých dovolených právě tyhle vyprahlé země se zvláštními stavbami, karavanami velbloudů, a jednou zmínili, že by měli rádi něco vzdušného a příslušně barevného do jejich moderní vily. Nechtěli nic hutného, spíš vzdušnou kytici na zeď, která by připomínala vzpomínky z těch zemí. Evokovat vyprahlý písek, zvláštní flóru cizokrajných částí světa, jen pohladit chvíle, jež jim tam kdysi učarovaly. Rostliny, které spaloval nemilosrdný žár a vysoušel horkých vzduch. Nic, co by se stylově „tlouklo“ se stávajícím zařízením jejich domu.

Vím, že se do těch končin nikdy nepodívám, malinko z trucu jsem si řekla, když oni Martinique, proč já ne rovnou

C a s a b l a n c u? Tajuplné, dobrodružné jméno mne při sledování starých amerických filmů s plejádou známých

herců přímo přitahovalo. Ty filmové milovníky a šviháky pochopitelně už dávno neobdivuji,

ale vazba toho jména pod číslem 17 a o rozměrech 84 x 38 cm zdobí jednu moji volnou stěnu. I bez šviháků mne stále přitahuje. A Vy jste určitě ihned poznali granátové jablko, plody artyčoku, mořskou lufu, lístky, jež moooc chutnají mírným, huňatým koalám i dvoubarevné listy, připomínající rozevřený vějíř. Příroda je velká kouzelnice.

A když nezvyklosti, tak co košík s názvem S k o ř i c e a i n d i g o? Má číslo 33 a rozměry 30 x 38 cm.

Napadlo mne, co by to udělalo, dát dohromady barvené makovice, cizokrajné houby, čínské růže a stuhu barvy nezvyklého košíku. Všechno ve výrazných barvách .Ty kousky z nějakého tvrdého kořene nejsou moje práce, to napadlo šikovného košíkáře. Dal mu tím neobvyklé vzezření, nápadnost. Nebarvený islandský mech všechno sjednotil. Až jsem údivem vytáhla obočí, jak rychle po něm mladá, avantgardní dvojice sáhla.

ještě se setkáme v příštím pokračování s několika většími pracemi, připomínajícími podobnou exotiku, ale o své se přihlásí i každodenní drobnůstky, které snadno zvládnete sami. A s předstihem ukážeme pár vánočních aranžmá na sváteční stůl či k zavěšení na zeď. Týden uteče zase jako voda, snad nám bude na naší krátké schůzce spolu dobře. Mějte se hezky!

x x x

S VESEĽOU MYSĽOU A NIKDY INAK. SYNAK...